Kanárské ostrovy

Kde jsou ti kanárci??
Po strašlivě dlouhém čase se štěstěna usmála a ač se to v práci nikomu moc nelíbilo, museli uznat, že bez dovolené se už ode mě nedočkají ani mrknutí. Tak jsem vyrazil za aktivní dovolenou až do dalekých končin západně od Maroka, na Kanárské ostrovy. Plán byl prostý, užít si dovolenou, odpočinout, něco zažít. Zaplaceno bylo 8 ponorů a postupně se zkusím rozepsat o tom, jak to všechno bylo.

Den první 25.2.2012
S kamarádkou Bárou jsme upekli plán odletět na Kanárský ostrovy a užít trošku tepla, nachytat rudou kůži a ponořit se pod hladinu místních vod toužíce lačně po zážitcích s místní faunou a florou.
Odjezd z Brna s přespáním v pražském podnájmu a ranní svist dálnicemi až do Frankfurtu, odkud se vznesl RyanAir ocelový pták a donesl nás v odpoledním slunci až na Lanzarote, ostrov ovlivněný architektem Césarem Manriquem do krásných protikladů. Na černé zemi sopečného popela rostou bílé domky s modrými nebo zelenými okenicemi. Kouzlo ostrova navíc podtrhují nesčetné kopečky prastarých sopek.

Den druhý 26.2.2012
Bářin spolužák a spolužačka nás vytáhli na cestu kolem ostrova. Působivá krajina, kde se kdosi v minulosti snad snažil obdělávat sopečný popel, dokonale vyrovnané terásky kam oko dohlédne.. nebo snad že by to byla neprostupná hradba proti pirátům, kteří sem často zavítali a místním nezbývalo než se uchylovat do jediné pevnosti ostrova? Kdo ví.. každopádně tu roste jen pár kaktusů a palem, a to jen za přispění odsolené vody, kterou k nim domorodci dovádí všudypřítomnými hadičkami. Ale tak nevypadá to zas tak zle :) Jen té vody se musí odsolit asi hodně hodně. Na panoramatu níže je vidět vpravo uprostřed odsolovací centrum.

Den třetí 27.2.2012
Přišlo očekávané nalodění, breefing a pak už skok do děsivě studené vody 17°C. A první kontakt se životem, který mnohý z nás zná jen z obrázků nebo povídání.. romantická skaliska se štěbetajícími rybkami poletujícími okolo, po zemi se plazícími Rejnoky a Platýzi, bublající ticho občas proříznuté šumem žraločí ploutve..

Den čtvrtý - Zima zima zima. Ve vodě je zima 28.2.2012

Jo, není léto a moře není ohřívač. To bylo moto dnešního dne. Včerejší teplá sprcha po každém ponoru ukrutně chyběla, zítra bude den odpočinku. A Básta!

Denně máme vždy dva ponory. Mezi nimi cca hodinku přestávku, každý z ponorů je přibližně 45 minut. Ale i za tu krátkou dobu se dá ledacos zažít. Dneska jsme se spřátelili s Murénou. Je to takový polohad a nechce se mu moc vylízat ze své skalní skrýše.. takže když už ji vyrušíte, pak vyleze a vycení svoje krásné zuby. Dokázala by i prst uhryznout.. takže opatrně!

Pak jsme zavítali do velké jeskyně a malé jeskyňky, ze které pak postupně prochází naše vlastní bublinky na povrch a v podobě gejzírů probublávají k mořské hladině.

Pod vodou se dá vidět spousta života v úžasných tvarech, barvách a podobách..

  

Den pátý - vrrrrrrrrrrrrrrrrrrr drn drrrrrrrn, hennn, heeeeennnnnnnn 29.2.2012

Rozhodli jsme se tento den věnovat odpočinku. Potápění je, ač se to nezdá, docela fyzicky náročná aktivita a zvlášť ve studené vodě, kdy vás chrání jen pár milimetrů neoprenu to jde s energií prudce z kopce. Napadlo nás půjčit si motorku, která navíc nepřišla moc draho ani kvůli ceně benzínu daleko pod hradnicí třiceti korun.

Na jihozápadě ostrova se nad městem Playa Blanca nachází stará výrobna soli Salinas de Janubio.

Jen kousíček od ní je krásná pláž Playa de Janubio pokrytá černými kamínky, mezi nimiž občas probleskne olivín. Dá se jich nasbírat slušná hrst, místní z ních dělají korálkové náramky.
Dalším místem zastavení pak byl jedinečný kamenný útvar Los Hervideros jako z pirátských pohádek. Místo, kde láva a voda vytvořila něco, co připomíná lebku trčící z vody. Sem mohli jedině piráti vozit svoje poklady.

V téhle části ostrova je hodně zajímavý povrch pevniny. Jako by ho někdo celý přebagroval. Je rozeklaný, ostré kameny ční v nekonečném poli tak, jako by obrovské rypadlo celý povrch zpřeházelo. Nejspíš to bude způsobeno pohybem lávy a četnými zemětřeseními, kdo ví. Sopečná aktivita není na Lanzarote už činná, poslední zmínky jsou z doby cca před 250 lety. I to ale stačí, aby člověk nabyl dojmu, že to tu zítra určitě zase vypukne.

Dalším místem bylo El Golfo - Lago de los Clicos. Rozvrásněné skály zátoky s malým zeleným jezírkem.

Za zcela samostatný zážitek stála návštěva národního sopečného parku Parque Nacional de Timanfaya. Je to vyvýšenina, která je stále teplá od někde v hloubi se ukrývajícího magmatu, s pohledy do krajiny, kde nacházíte jeden vedle druhého prastaré výduchy sopečných děr. Po té neskutečné krajině nás provezl autobus, občas zastavil, takže pár fotek, i když zpoza okna, určitě navodí atmosféru.

Protože se během dne strošku ochladilo, další plány na cestování po ostrově jsme zredukovali a začali hledat něco k snědku. Dostali jsme se po pobřeží sice ještě do pár malých vesniček, ale nakonec jsme naznali, že dobře se najíme jen doma, tedy v nějaké príma restauraci v Puerto del Carmen, kde bydlíme.

A nemýlili jsme se. Moře přináší spoustu lahůdek, tak jsme ochutnali Platejze i opražené choboty chonotnice. Nedělám to rád, ale tuhle dobrotu nešlo nevyfotit a nezveřejnit.

Den šestý - o přežití 1.3.2012
Na ten den vážně nerad vzpomínám..
Potápění bylo až odpoledne, od 14:00. Do té doby jsme lenošili, váleli se, spali a něco málo pojedli. Těšili jsme se, že bude všechno teplejší, odpoledne je vždy slunko silnější. Opak ale byl pravdou. Začalo hodně foukat a hladina se povážlivě vlnit. Na první ponor jsme vypluli na lodi z přístavu. Hned ale bylo jasný, že z toho nic moc nebude. Za přístavní hrází se zvedly vlny a žaludek se poroučel.. Ponor byl tentorkát asi tak 20m od přístavu :) Skoro to vypadá, že všude něco je :) Takže z lodi hned do vody, ve vlnách pod vodu a až ke dnu. Zima snad větší než dřív. Pod vodou občas nějaký vrak, nějaká ryba..

 

..čert je vem, hlavně ven z vody a pod teplou sprchu. Bylo jasný, že se dnes už nikam na lodi na další ponor nepoženem, tak jsme přejeli autem na druhé potápěcí místo na pevnině, kde jsme den před tím večeřeli a tam se oddali pohodovému "dajvu" s několika náhodnými setkáními.

 

Den sedmý - krása na konec aneb jak zažít potápěčský šok

Poslední den potápění byl v plánu opět ponor z lodi a ponor ze břehu.

Na ten první ponor jsme se vydali z přístavu podél pobřeží až k centru Puerto del Carmen. Moře sice z dálky pobřežní silnice vypadalo klidné, ale zdání klame. Velké vlny byly naštěstí tak velké, že skoky s lodí po nich nebyly tak prudké.. výjezd, sjezd, výjezd, sjezd.. Dojeli jsme do starého přístavu a tam se ponořili k dalším vrakům. Prostě samý vrak. Skoro už nezajímavá dominanta podmořského světa byla míjena bez většího zájmu.

Setkání s elektrickým rejnokem šmejdícím po zemi asi metr pode mnou mi zase dal další zážitek, který se dlouho nezapomene. Baterky ve foťáku, které dostaly důvěru, zklamaly. Nevadí.. další ponor byly vyměněny a další krásný zážitek ponor korunoval.

Druhý ponor byl do Blue Hole. V podstatě se jednalo o skalní mostek, pod kterým se proplavalo ze spoda nahorů. Kolem zase spousta života, včetně červů, kteří vylezou ze země, jakoby v proudu moře mávají svými černými tělíčky a zobou plankton. Když se k nim přiblížíte, hned zajedou zpět do písku. Ten den byl ale obzvlášť přívětivý na  nové živočichy

a dokonce velmi plachý a stydlivý Grupper se sice po prvním kontaktu s námi schoval pod útes, ale moje touha natočit si ho v plné kráse ho přimrazila v jeho úkrytu a nakonec vzniklo hezké video

Ale jak jsem avizoval na začátku tohoto denního příspěvku, nebylo všemu konec. Končí poslední ponor, vše jde jak má, už jsme cca 10m pod hladinou a blížíme se k bezpečnostní pauze před vynořením. Koukám po rybičkách, co bych ještě natočil a tu najednou divný pocit, že není všechno úplně v pořádku. Byl jsem tak z půlky nadechnutý a už se chystal k výdechu a dalšímu nádechu. V ústech náústek automatiky, v láhvi tlak 90 barů, všechno v pořádku. Ale podvědomě mi to nedalo a přejel jsem si před obličejem rukou pokouše se nahmatat automatiku. Ale ona NIKDE! Prostě tam nebyla. Její náústek se oddělil, zůstal v puse, ale zbytek prostě zmizel!

Moc jsem nepřemýšlel. Sáhl jsem si po náhradní automatice, kterou každý potápěč pro případ nouze má, a poprvé se z ní nadechl. Nikdy jsem ji nekontroloval a tak jsem spíš doufal než věděl, že je OK. Dýchání šlo ztuha. Celá tahle procedura do prvního nádechu ze záložní automatiky trvala cca 5 sec. pod voudou se zdá, jako by člověk nemusel tak intenzivně dýchat, delší zadržení dechu moc nevadí. Důležité bylo zachovat klid a řešit situaci okamžitě. Začal jsem si prohlížet náústek a zjistil, že se prostě z automatiky svlíkl. Automatiku jsem grifem nahmatal a prohlédl si ji taky. Nic zvláštního jsem nenašel. Navlíkl jsem náústek na automatiku a vyměnil ji v puse za tu záložní. Vše OK. Ponor byl úspěšně dokončen.

Takhle zkušenost mi dala hodně. Jednak nemyslet si, že pod vodou o nic nejde. Drobnos může způsobit velké problémy. Dále jsem si ověřil, že je vždy dost času něco začít řešit. A vyřešit.´

Zajímavosti z Lanzarote

• Ostrovy, ač patří pod španělsko, mají odlišnou cenovou politiu a např. benzím je tu levnější cca o 15%.
• Na jaře na Lanzarote jezdí jen důchodci. Slunce tolik nepálí a počasí je přívětivé.
• Voda je na jaře studená jako psí čumák. Lepší jezdit na podzim.